BALLADA KU CHVÁLE JARA.

BALLADA KU CHVÁLE JARA. – Andě –
Roh plný růží nese v dlani a z něho pučí žert a smích, hloh na každé již kvete stráni, i řeka vzplála v krůpějích. Kdo jásat chceš, než skřivan ztich, pojď ven, už jabloň v květech hoří! Ó barvy, zvuky, jež máj tvoří, jste věčný zázrak veliký! Má duše kouzla tone v moři – zvoň jaro písní, slavíky! Dav holubic již za svítání spěl v pole, kde sní na mezích tlum sedmikrás a v rose ranní květ šípku rdí se kolem nich. Jdou mladé dívky v zeleň lích a jejich zpěv se v blankyt noří – vzduch voní, řepka v zlaté zoři, kol ples a ptáků pokřiky! Máj letí, vše se před ním koří, – zvoň jaro písní, slavíky! Kos hvízdá, a kde nad kořání podléštky zkvetly v zlatý vích, včel plno, všude šept a zvaní: žij, zpívej, radost není hřích! 65 A cítím již, máj ke mně dých, zas láska pouta stará boří – ven letí snové bujní oři, trud s nimi prchnul všeliký! Kdo dí, že máj svých květů spoří? – Zvoň jaro písní, slavíky! Poslání.
Ó paní, jíž můj zpěv se dvoří, ať jaro, láska v každém hoři ti úsměv kouzlí na rtíky! Sem všichni, kdo jste srdcem choří, – zvoň jaro písní, slavíky! 66