PRVNÍHO BŘEZNA.

František Kvapil

PRVNÍHO BŘEZNA.
Sníh pod jezem se ještě bělá vrb svislých v hustém kořání, leč nad ním stráň již pučí celá a v modru pějí skřivani. Chvoj plna jehnědů je zlatých, zdroj stříbrem kutý strhl pás, jen mžik a z roklí ze zavátých vstříc rdí se kouzlo sedmikrás. Vzduch stopen v záři, čápů řada k nám s plesem táhne od dálky – již vše si jarní šalmaj skládá, kraj lesa zkvetly fialky. Tam nesvadnou, kde kos teď jásá; zvěsť jara nesou v shluky měst, všem dí: Jde s námi radosť, krása, a světa bůh dnes láska jest! Tak, Poesie! když duch stůně muk, všedních strastí v závrati, nám vždy tvá nesmrtelná vůně sny, jaro, štěstí navrátí! 28