MOTIV Z LESA.

František Kvapil

MOTIV Z LESA.
Jdu stínem lesa, pablesk slunce temnou zasvitl houštinou a kráčí se mnou. Na křídlech větru, nežli jsem se nadál, květ zlatých písní do mé duše padal. Hned jásal v zpěvu kosa, hned zas v spěchu si k muškám v stříbrovlasém used mechu. Teď v páru vonnou smrčin dychl rázem a jehněd ztemnělý déšť střásal na zem. I v kadeř světlou kapradí se vpletl a hrál si v trávě sám. Pak k olším slétl a vlnu šumného tam zdroje zčeřil, jenž z hloubi prýštil se. A já jsem věřil, že nerušený klid, jenž kol se klade, jest štěstí úsměvem mé duše mladé. Leč sotva myšlénka ta duší třpytla, již sítí v blankyt očí tvých se chytla. Já k srdci tulil tě a líbal skráně, a na nás z lesa dívaly se laně. 25