VAN OSTADE.

František Kvapil

VAN OSTADE. – Louvre –
V zamrzlém sněhu u řeky spí chatka, krov, štít a stěny jako jedna vráska, v šindelích vítr šelestí a praská, sad, luh i pláň kol stříbří jinovatka. Zář v oknech, do půl přivřena jsou vrátka, tam jistě radost vešla dnes a láska – při krbu stará povídá se zkazka, čas letí, večer jedna chvíle krátká! Leč vítr znovu mrazným zavál dechem, na stezku k dáli sypal vločky sněhu, zkad pozdní chodec navracel se spěchem. Nad řekou v sítí čejky nářek plakal, mih závoj táhl po mlčícím břehu, za sebou do snů moji duši lákal. 90