WATTEAU.

František Kvapil

WATTEAU. – Louvre –
Srp luny kývl v postříbřená lada, šum zadul větru spěchem do rákosí, na stromech plno šelestu a rosy, žloutnoucí listí zvolna k zemi padá. Kol po strništi rozběhlá jdou stáda, je hlídá pes a pastýřský hoch bosý; blíž řeky z kupek sena blýskly kosy, sekáči k ohni krčí shýblá záda. Z nich jeden zdá se cosi vyprávěti, zrak v jeho ústa zdiven upřel druhý, kus roští zas tam v oheň klade třetí. Leč nad všemi, jak z vln když oř se vzpíná, oděna v cetek fantastické stuhy, tvář přihlouplá se šklebí harlekina. 79