AMOR A PSYCHE OD CANOVY.

František Kvapil

AMOR A PSYCHE OD CANOVY. – Louvre –
Dvé ptáčat, které vylákal máj ve sny, jdou, přituleni k sobě dechem štěstí, nad nimi šumí stromů ratolesti, květ rozpučí, kde krok jich stane plesný. Leč háj i luh přec zdá se jim být těsný, ač všecky růže v kadeř chtěl jim vplésti, jim tichý větřík luzné šeptá zvěsti, pod stopy jejich střásá písně vesny. Co kolem zvonků, vůně, šeptu, rosy! Tam pták se mih, zde včelka mízu saje, pel zlatý poupat na svých křídlech nosí. Teď motýl vzlét – jej chytla ručka malá, jim šťastným zdál se býti poslem ráje, kde rděl se hloh, zdroj jásal, kvetla skála. 77