NAD TŮNÍ.

František Kvapil

NAD TŮNÍ.
Skřivanů rej ztichl, v zlaté slze rosy červánkový pablesk šlehl do rákosí. Jak by jarem dychlo zamlžené jíní, veselo a hlučno v stébel šumné síni – komárů a jepic křídla Ave zvoní. Po hladině rybka za rybkou se honí, stříbrem pěny stříkla v opálové kruhy. Jeden hoří zlatem, v rubín plane druhý, líbá haluz vrby, jež se nad proud chýlí, shlíží se v něm celá, koupá svůj vlas bílý. Větřík šumí vzdechem. Což tu kolem krásy! Píseň sladké touhy žitnými jde klasy, zašelestí travou, k hnízdu čejky skočí, zapletla se tmavých olšin do vrkočí. Ticho zas. - Jen v dumě moje duše snivá ptákem poletuje, k hvězdám v tůň se dívá. 10