NAD TŮNÍ.
Skřivanů rej ztichl, v zlaté slze rosy
červánkový pablesk šlehl do rákosí.
Jak by jarem dychlo zamlžené jíní,
veselo a hlučno v stébel šumné síni –
komárů a jepic křídla Ave zvoní.
Po hladině rybka za rybkou se honí,
stříbrem pěny stříkla v opálové kruhy.
Jeden hoří zlatem, v rubín plane druhý,
líbá haluz vrby, jež se nad proud chýlí,
shlíží se v něm celá, koupá svůj vlas bílý.
Větřík šumí vzdechem. Což tu kolem krásy!
Píseň sladké touhy žitnými jde klasy,
zašelestí travou, k hnízdu čejky skočí,
zapletla se tmavých olšin do vrkočí.
Ticho zas. - Jen v dumě moje duše snivá
ptákem poletuje, k hvězdám v tůň se dívá.
10