Les i pažit překypují

Adolf Heyduk

Les i pažit překypují Les i pažit překypují
 sladkým lásky želáním, žežhulice s milým v jedlí do temného koutka sedli, a má mysl sedla k nim. Poslouchá je v rozhovoru a pak toužně volá v les: dobo lásky, rozechvění,
když pod jedlí políbení první dal jsem, kde jsi, kdes?! A v soucitném udivení zatajily stromy dech, v očích pestrobarvých květů zjevily se jako v letu slze padající v mech. 63 Ba i mne tak nenadále ovlád’ dávný srdce žal, že jsem v božím lesa krytě zase jednou jako dítě z plné duše zaplakal. 64

Kniha Lesní kvítí (1873)
Autor Adolf Heyduk