Les i pažit překypují

Adolf Heyduk

Les i pažit překypují sladkým lásky želáním, žežhulice s milým v jedlí do temného koutka sedli, a má mysl sedla k nim. Poslouchá je v rozhovoru a pak toužně volá v les: dobo lásky, rozechvění, když pod jedlí políbení první dal jsem, kde jsi, kdes?! A v soucitném udivení zatajily stromy dech, v očích pestrobarvých květů zjevily se jako v letu slze padající v mech. Ba i mne tak nenadále ovlád’ dávný srdce žal, že jsem v božím lesa krytě zase jednou jako dítě z plné duše zaplakal.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

307. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. 8. Spaly hvězdy soumrakem (Josef Kuchař)
  3. 3. Já poslouchal, co stromy šeptaly si, (Vojtěch Pakosta)
  4. 71. Usnul šumot na lesích, (Josef Kuchař)
  5. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  6. Starodávný motiv. (Emanuel z Čenkova)
  7. 17. Ó hudbo lesa čarovná, (Vojtěch Pakosta)
  8. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  9. I. Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli, (Josef Václav Sládek)
  10. V Kalichu.*) (Jan Nálevka)