Nebe naše vlasť.

Vilém Ambrož

Jen hostem jsem tu na pozemské pouti, tam v nebi domov můj, tam má jest otčina; kéž rychlou perutí bych mohl k nebi plouti, kde mizí zemský žal, říš věčná počíná! Jen hostem jsem – a země skoupě hostí, kdy růží podá skvost, i trní připojí; však domov nebeský všech bolů duši prostí, dá věčný blaha zdroj a z běd ji vyhojí. Jen hostem jsem – kdy spatřím rajské nivy? Kdy k sobě povolá mne sladký Páně hlas? Kdy oko žasnoucí zří nebes věčné divy, kdy připraví mi Pán tam v nebi rajský kvas? „Buď vůle Tvá!“ – Tak volám z duše hloubí, ať dlouhá pouť jest má, ať krátce putuji, má vůle s vůlí Tvou se vezdy, Pane, snoubí, vždyť zde jen hostem jsem – kéž k nebi odpluji!

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

80. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  2. 21. Povzdech. (František Sušil)
  3. 8. Náděje. (František Sušil)
  4. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu, (František Sušil)
  5. 143. Cítím opět, citím rájskou bláhu, (František Sušil)
  6. 61. Cesta k nebi. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. Anděl strážce. (Anna Vlastimila Růžičková)
  8. 38. Vyvolenci v novém zákoně. (František Sušil)
  9. Znáš tu zem? (Jan Pelíšek)
  10. Bože, nech mne žíti (Jiljí Vratislav Jahn)