Lípa.

Adolf Heyduk

Lípa.
Stojí v poli lípa věkovitá, mnohým rojům včel juž bydlo skytá, milion má listů, tisíc snětí; o ní řekla včela hbitší všech krotším družkám popadajíc dech: „Za tři dni ji nelze obletěti. Slunce činilo to, věčně mladé, jež sto let jí vláhu v srdce klade a vždy více, každým jara sletem tak, že lípa za nedlouhý čas bude vůkol lidem na úžas, nám pak zeleným a vonným světem. Lidé strom ten osamělý v hati rádi mají, ač jich nebohatí, my však k práci rod svůj k němu vedem; proč ho šetří? mníte k vůli nám? K vůli sobě, to vám povídám; praviliť to spiti naším medem...“ 19