Lípa.

Adolf Heyduk

Stojí v poli lípa věkovitá, mnohým rojům včel juž bydlo skytá, milion má listů, tisíc snětí; o ní řekla včela hbitší všech krotším družkám popadajíc dech: „Za tři dni ji nelze obletěti. Slunce činilo to, věčně mladé, jež sto let jí vláhu v srdce klade a vždy více, každým jara sletem tak, že lípa za nedlouhý čas bude vůkol lidem na úžas, nám pak zeleným a vonným světem. Lidé strom ten osamělý v hati rádi mají, ač jich nebohatí, my však k práci rod svůj k němu vedem; proč ho šetří? mníte k vůli nám? K vůli sobě, to vám povídám; praviliť to spiti naším medem...“

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

651. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VĚČNÉ JARO (Vladimír Frída)
  2. BĚLA (Adolf Heyduk)
  3. Zas květy pučí na stromech. (Josef Václav Sládek)
  4. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  5. V PRVNÍ SLUNEČNÝ DEN (Antonín Sova)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  8. Když táhly vlaštovky... (Adolf Heyduk)
  9. Už se jaro k smrti chystá, (Adolf Heyduk)
  10. Ven! (Adolf Heyduk)