VĚČNÉ JARO

Vladimír Frída

Zas zkvetlo jaro jako před tisíci lety, v svých podléškách i střemchy haluzích, zpěv drozda přehlušil i dětí smích, zas dalo duším touhu, chorým květy. Tak před věky se smálo v bájné dnes už světy, v skal útesy i do zelených lích, a úkoj pad’, kam zázrak ten kdy dých’, ať v hnízdo ptačí nebo na milenců rety. Já dávno kdys též ssál jej lačně plným dechem a znělo vítězně, co v skalách lovím echem, kdys život plný krve, dnes jen přelud pouhý. Jest srdce keř, jejž vichr zlomí, smete, a jenž už nikdy, nikdy v stráni nerozkvete, leč bude dýchat vůní věčné svojí touhy.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

409. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZAS JARO... (Bohdan Kaminský)
  2. Když táhly vlaštovky... (Adolf Heyduk)
  3. V červnu. (Adolf Heyduk)
  4. Uprostřed jara. (Alois Škampa)
  5. Švarná nevěsta. (Adolf Heyduk)
  6. Zas květy pučí na stromech. (Josef Václav Sládek)
  7. JARNÍ. (Ludvík Lošťák)
  8. SLOKY. (František Kvapil)
  9. III. DARY JARA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. HOVOR S DUŠÍ. (František Kvapil)