Zas květy pučí na stromech.

Josef Václav Sládek

Zas květy pučí na stromech a v sadu pějou ptáci, a v dáli v skalných průlomech zpěv kukačky se ztrácí. Ó srdce, vzbuď se v důvěře, tys spalo čas tak dlouhý – slyš, jaro klepá na dvéře a je tak plno touhy. Pln touhy je ten smavý hled, klín plný květné zdoby, „Jsem jaro!“ volá, „nesu květ i na zapadlé hroby.“ „A viz, jak též na květech mých se rosná slza třpytí – a koho nedojal můj smích, ten není hoden žití!“

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

115. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZAS JARO... (Bohdan Kaminský)
  2. Jarní (Xaver Dvořák)
  3. HOVOR S DUŠÍ. (František Kvapil)
  4. Už se jaro k smrti chystá, (Adolf Heyduk)
  5. VĚČNÉ JARO (Vladimír Frída)
  6. Romance jarní. (Augustin Eugen Mužík)
  7. KDYŽ PŘIJDE JARO... (Antonín Klášterský)
  8. Písně. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Nové jaro. (Adolf Heyduk)
  10. V červnu. (Adolf Heyduk)