Čarovná jabloň.

Adolf Heyduk

Čarovná jabloň.
Jako zasypanou zřím tě v bílém sněhu, ale sníh to není, to jen samou něhu, samou bílou krásu Bůh na tebe metá; s nebes slunné záře jas na tebe slétá. Kveteš jako třešně, větvice jež shýbá, jak stolistá růže, když ji něha líbá; kveteš krásy květem v jara sladké tuše, jabloň rozvoněná v zahradě mé duše. 33