Poklad po babičce.

Adolf Heyduk

Z domu musím, z domu v dobu rannou; vyneste mou truhlu vykládanou, truhlu vykládanou, vždyť ji znáte, ten můj poklad po babičce zlaté. Opatrně za kruhy ji neste, tři poháry schovávám v ní, vězte, tři poháry drahé, velké ceny... všecky slzami jsou naplněny. Do prvního vše jsem slzy dala, když jsem z dítka v pannu vyrůstala; do druhého na to slzy klesly, když matičku zlatou v hrob mi nesli... V třetí do půl hojná slza padla, výbavu když do truhly jsem kladla, však až z dálky nezřím rodné chaty, budou všecky rázem vrchovaty.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

134. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Označení smrti. (František Ladislav Čelakovský)
  2. III. Na přástku. (František Serafínský Procházka)
  3. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  4. DCEŘI DO PAMÁTNÍKU. (Emanuel z Čenkova)
  5. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  6. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  7. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  8. LÉK. (Adolf Heyduk)
  9. Něco za něco. (Adolf Heyduk)
  10. Žaly nevěstiny. (Jaroslav Tichý)