Poklad po babičce.

Adolf Heyduk

Poklad po babičce.
Z domu musím, z domu v dobu rannou; vyneste mou truhlu vykládanou, truhlu vykládanou, vždyť ji znáte, ten můj poklad po babičce zlaté. Opatrně za kruhy ji neste, tři poháry schovávám v ní, vězte, tři poháry drahé, velké ceny... všecky slzami jsou naplněny. Do prvního vše jsem slzy dala, když jsem z dítka v pannu vyrůstala; do druhého na to slzy klesly, když matičku zlatou v hrob mi nesli... V třetí do půl hojná slza padla, výbavu když do truhly jsem kladla, však až z dálky nezřím rodné chaty, budou všecky rázem vrchovaty. 68