Marnotratná.

Adolf Heyduk

Marnotratná.
Jak z Vesnina klínu slunné vnady, květ se rojil z chrámu děvčat mladý; všecky s slunným zrakem, růžným rtíkem, a já přec jsem poznal okamžikem ve všem roji děvče osiřelé po dvou očích, jako z krve vřelé, po šátečku, který v ruce neslo; vždyť do něho na sta perel kleslo. Tisíce než perel takto zmaří, k jejímu si zajdu hospodáři, za ženu ji pěkně budu prosit, půjde-li, pak nesmí perel rosit; zlíbám ji je s líce v každém trudu, nad bohatce bohatějším budu. 104

Kniha Lotyšské motivy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 23) (1901)
Autor Adolf Heyduk