U kříže.

Adolf Heyduk

Zas kvetou žita na polích i lípy plnolisté, zas lid Tě ovil růžemi, Ty umučený Kriste; zas v koruně Tvé trnové pták uhostil své děti a brzy jejich chvalozpěv Ti s kříže bude zněti. Však žel, až růže uvadnou a mraky postrou nebe, a v jihu znikne zpěvný pták, kdo vzpomene si Tebe? Ty vše to víš a proto snad Tvé skráně žalem klesly: lid zapomíná napořád, kdo ondy kříž proň nesli. On vidí spásné bohy teď jen v rození a mření, a v jara květném usmání, a v zemi bouřném vření, jen v darech, polí, sadů, řek a v žití hmotě jisté, a láska prchla, žel, ó žel, můj umučený Kriste!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

678. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Starostlivá Vesna. (Adolf Heyduk)
  2. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  3. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. VEČERY V PODJAŘÍ. (Adolf Brabec)
  6. ZÁMĚNY. (Adolf Heyduk)
  7. BĚLA (Adolf Heyduk)
  8. Duma o písni. (Adolf Heyduk)
  9. KDYŽ PŘIJDE JARO... (Antonín Klášterský)
  10. Rodné údolí. (Adolf Heyduk)