Svého hocha – nechať brečí...

Adolf Heyduk

Svého hocha – nechať brečí – zvykám všemu nebezpečí, v oheň dýmat, nožem hráti, ať si chuďas chvíli krátí. Nutím běhat v závod s koněm, baltou vrhám, střílím po něm, a když bouří a když blýská, k stromu ho má ruka stiská! Do roklin ho s sebou vedu, učím jezdit na medvědu, v horký popel kážu lehnout a zas v čerstvém sněhu křehnout. Chvěje-li se, těším trochu: Tuž se, tuž se, milý hochu, sice budeš bez ostrahy, na svoje až půjdeš vrahy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

305. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smečná skála. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. vřes (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Starému kmenu. (Vojtěch Pakosta)
  4. UKVAPEN. (Adolf Heyduk)
  5. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  6. BALADA NOČNÍ. (František Serafínský Procházka)
  7. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  8. I. Slunce zalehlo lesy, (Adolf Heyduk)
  9. Hoj, veselo... (Josef Kalus)
  10. NA OŘÍŠKY. (Alois Škampa)