Někdy rytíř mladý, divý,
Na tři lepé sestry metnul zrak;
A zrak, plamen ostrý, lstivý,
Zplašil holubičky v lesů mrak.
Vzteklá bouře duši hněte,
Na kůň! v rukou luk a šípů zbraň;
Spěchá, kde se kanec plete,
Outlá kde se poukrývá laň.
Zírá jestřáb s jasné hory,
Letí za kořistí spanilou;
Přes křoví a dlouhé bory
Divý Lesoň spěchá za Vílou.
Hučí řeka po úvalu,
Spiatý kde je Děčín vnadou hor;
Víly plují z Labských valů,
Na břehu se kryjí v stinný bor.
Šípy letí nad vlnami,
Na druhý břeh lovce kletba zní;
V proud se metá – za děvami
Zas se divoch žene v zuření.
Přes spanilé vlny země
Labutě tři rychle splývají;
Tu se kryjí v nížin temně,
Zase na horách se blýskají.
Vzejdou na vrch Smečné skály –
Boky páše propast hluboká;
Labe v čele proudy válí –
V zadu kůň a tváře divoká.
Skok, a bílá jedna růže
K Labe vlnám se již kolotá;
Za ní krásná její druže
Větrem také se již míhotá.
Na skalinu rytíř letí,
Chechtem jeví nad kořistí soud;
Spanilá tu růže třetí
Za sestrama kolotá se v proud.
Dvě ty jala vlna v sobě,
Nade hrobem vanot ticho dul;
Třetí, nejkrásnější robě,
Zhůru malý ostrov pozdvihnul.
Letmo rytíř v důl se vrátil,
Divě chechtal se a rámě pnul;
V proud se vrhá – proud ho schvátil –
Nade hrobem vanot ticho dul.
Sirá děva převesluje
Svojích sester nepokojný rov;
Ještě slza v řeku pluje –
Potom ve svůj sirý spěje krov.
Vlna za vlnou se válí,
Každá cosi nesrozumně dí;
Tam však hledni na vrch skály,
Křížů tré ti více napoví.