Kněz pravé církve jesti Homem sice,
leč praví o něm svatá inkvisice,
že židovské má v úctě víry směs
a v synagogu že jde také dnes,
by po židovském kultu židům kázal.
Tož hned byl jat a biřic v jho jej vázal.
Děl inkvisitor: ,Diakone lháři,
jed v srdci máš a lstivý úsměv v tváři;
co v pravdě jsi, co chceš?‘ „Jen duše klid.
Vy vlci jste, já prostý člověk – žid,
jenž podle svého Hospodinu vděčí,
z vás o jiném mne nikdo nepřesvědčí!“
– ,Byls’ jiný dřív!‘ „Než zjasnil Pán mou duši!
Teď vaše různé lži jí neporuší.
Tři máte bohy, ač prý jeden jen,
a k těm třem modlíte se den co den.
Leč já jich nedbám, na ně nevěřím,
vždyť čtvrtého má ještě – bábel – Řím!“
– ,Ó rouhači! Jak víra tvá je malá,
jež na kněze tě v lásce vychovala,
ty divný přinášíš jí srdce vděk!
Věz, k hranici tě spoutá holomek
a spálí tě. Spěš, odvolej, jsi běden!‘
– „Ne, Adonai jest jediný Bůh jeden!
To víra má, to moje přesvědčení,
víc osob nemá Bůh, to pravda není
a nemá v nebi svatých na pomoc!
Sám řídí vše; sám od dne dělí noc
a přímluvami nemůž’ býti sveden.
Sám Hospodin je, Adonai, jen jeden!“
– ,Ó bludaři, jenž sem i tam se klátí,
jak chceš as pravou víru dokázati?
Snad s ním jsi mluvil, jenž tvůj Adonai,
snad uchystal ti duše mír a ráj,
jejž svatá inkvisice v peklo změní...‘
– „Mým důkazem je pevné přesvědčení!
To hotov jsem svou osvědčiti smrtí!“
– ,Nuž žebřík sem! Ať popravce jej drtí!
víc nemá dost, ač šedesát je let!
pak k hranici; bylť dosyta už klet,
ať od štíra včas očistíme víru,
zdob dejte jeho mitře z žab a štírů.
Dřív jeho rodný dům však budiž zbořen,
a v místa, kde tkvěl jeho duše kořen,
kde odchován byl ďáblem blbý troup,
s „Praeceptor infelix“ postavte sloup,
co jeho bylo, šat i knihy sbalte
a prokleto až bude, i s ním spalte!‘
– „Přec vytrvám!“ – , Tož můžem jiti s klidem,
hle, náměstí je přeplněno lidem:
Tož v oheň s ním, bylť ďáblem k hříchům veden!‘
– „Ne!“ volal Homem, „k pravdě tím, jenž jeden!
Sám jedin Adonai, slyš, Israeli!“
A údy jeho v ohni zvolna tlely.