Vzbouřená krev.

Adolf Heyduk

Je temná noc; jen srdce mé vnitř ňader zbojně buší, a myšlenky jak bachantky mou obskakují duši. Ta jako radost směje se, ta jako rozkoš výská, ta vznešenosti korunou na pyšné hlavě blýská. Ta záhad tmu chce proniknout, ta v slunný jas se hrouží, ta jako důstojnost vždy v před všech ostatních být touží. Ta Mudřeně chce rovna být, ta Venuši, ta Heře, ta v kněžky oděla se šat, ta v zbroj, již vojín béře. Ta jako píseň vznáší se, ta jako vášeň skáče – a moje srdce chvěje se a moje duše pláče. Toť přání krve vzbouřené v par světa těžkém dusnu, však smrt až v dlaně zatleská, vše ztichne a já usnu. –

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

373. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Jaroslav Vrchlický)
  2. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Jaroslav Vrchlický)
  5. TRIPTYCH ODYSSEJSKÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Hymna Persefoně. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Za Antonínem Chittussim. (Jaroslav Vrchlický)
  8. KRÁSNÉ DÍVCE. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Poslední láska Dona Juana. (Jaroslav Vrchlický)