Zlý čas.

Adolf Heyduk

Zlý čas.
Tak vrací se mi zas ten čas, jenž perly věsí na kraj řas a ledem dýchá k tváři, to lstivý onen září, jenž o všecko mne oloupil, dal slzy za krev mou, již pil, vzal zlatou berlu stáří a s mou se duší sváří. Tak vrací se mi zas ten den, jenž chtěl, bych v žal byl ponořen v snu rozkaceném roji, a stálý úklad strojí a káže: „Mlč, co na tom máš? i se svou písni zapadáš ! chceš ku věčnosti zdroji? kdež dcerušku máš svoji? 96 Pryč s domluvou, pryč! Snít mě nech! Až na poslední prsou dech své písni věren budu, jest těšitelkou v trudu, jí na křídlech se nesu výš – ať s dětskou píď jen, nebi blíž, bych zhubil žití nudu... Té touhy nepozbudu. 97

Kniha Pohádky duše (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 25) (1901)
Autor Adolf Heyduk