Zlý čas.

Adolf Heyduk

Tak vrací se mi zas ten čas, jenž perly věsí na kraj řas a ledem dýchá k tváři, to lstivý onen září, jenž o všecko mne oloupil, dal slzy za krev mou, již pil, vzal zlatou berlu stáří a s mou se duší sváří. Tak vrací se mi zas ten den, jenž chtěl, bych v žal byl ponořen v snu rozkaceném roji, a stálý úklad strojí a káže: „Mlč, co na tom máš? i se svou písni zapadáš ! chceš ku věčnosti zdroji? kdež dcerušku máš svoji? Pryč s domluvou, pryč! Snít mě nech! Až na poslední prsou dech své písni věren budu, jest těšitelkou v trudu, jí na křídlech se nesu výš – ať s dětskou píď jen, nebi blíž, bych zhubil žití nudu... Té touhy nepozbudu.

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

158. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM (Richard Weiner)
  2. Doslov. (Adolf Heyduk)
  3. Co chci. (Adolf Heyduk)
  4. Na Borovanských samotách. (Adolf Heyduk)
  5. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. PÍSEŇ. (Josef Lukavský)
  7. U Husova domku. (Adolf Heyduk)
  8. Mařenka. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. VESELE! (Adolf Heyduk)
  10. První loučení. (Adolf Heyduk)