První loučení.

Adolf Heyduk

Loučil jsem se s domovem, klasy právě zrály, s matkou, otcem pospolu na vršku jsme stáli. Slunci v zlatých obláčkách zachtělo se spáti, když mě v ústa líbali tatíček a máti. Plakali – a pěšinou mezi žitem dolů volným krokem bez řeči k městečku šli spolu. Dlouho zřel jsem za nimi, při každém však kroku píchlo mne to u srdce, vlhlo mi to v oku. Nežli jasný byl můj zrak, ztratili se v dáli, leč mé nohy na vršku přikovány stály. Až když sad i kostelík večer skryl mi šeře, dále cestou jsem se bral, jak se žebrák béře. Klidněji teď loučím se, s kým mne cesty dvojí, vždyť mé srdce na vršku v rodném kraji stojí. Tesklivě ho oblétá jako hnízdo ptáče; v domku hledá mládí své, v chrámečku ho pláče.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

179. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. I. NÁŠ TATÍČEK NEBOŽTÍČEK... (František Serafínský Procházka)
  3. Švanda. (Ladislav Quis)
  4. Dudákův znak. (Adolf Heyduk)
  5. Známá nota. (Ladislav Quis)
  6. LETNÍ NOC (Otokar Fischer)
  7. DOME ZLATÝ. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Zlý čas. (Adolf Heyduk)
  9. Mařenka. (Karel Sudimír Šnajdr)
  10. báseň bez názvu (Prokop Bodlák)