Jarní stesk.

Adolf Heyduk

Jarní stesk.
Ze srdce rozervaných desk ten jarní vyčetl jsem stesk a posílám jej Tobě, má Liduško, má Liduško, v tom navršeném hrobě! Ó jaký je to žal a tíž, Ty necítíš a netušíš, a dobře je to věru; však já Tvou ztrátu, Liduško, si na smrt k srdci beru. Ač vím, že není platno nic, přec z hasnoucích už zřítelnic žal kane v každé době a neustane, Lidko má, až spolu budem v hrobě! 112