Doslov.

Adolf Heyduk

Hrst květů, jež mi v duši voní, když radost líbá ji, tře žal, než den můj za obzor se skloní, z niv života jsem natrhal, bych skrovným darem Vám je dal. Jas soucitu ty květy pěstil a poesie božský dech, když vánkem jemně zašelestil ve snících v srdci poupatech; má krev je rosou květů těch. A zvadnou-li ty ňader zdoby, jimž mračný čas tak málo přál, pak ať jsou svědky zašlé doby, kdy v snivé duše prchal v dál cit mimo slovný bakchanal a srdce konejšil a hřál.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

553. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Polní kvítí. (Adolf Heyduk)
  2. ZAS JARO... (Bohdan Kaminský)
  3. Svatá místa. (Adolf Heyduk)
  4. V podzimní den. (Vojtěch Pakosta)
  5. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  6. Co zbude. (Adolf Heyduk)
  7. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)
  8. Černohlávek. (Adolf Heyduk)
  9. Spadla krása pestrých květů (Adolf Heyduk)
  10. PÍSEŇ. (František Kvapil)