Chvěl východ se jak básníkovo nitro(J5f)
když zlatoskvoucí rodí se v něm zpěv(J5m)
zář šlehla z červánků a mladé jitro(J5f)
kol hlavy rudé růže jako krev(J5m)
na snící kolem usmálo se horstva(J5f)
a ty jenž v touze světla čekals již(J5m)
pěls v ústret slunci Vítej kníže tvorstva(J5f)
v pozemskou naši říš(J3m)
Stál na hroudě jsi vzpínal něžnou hlavu(J5f)
a s hnědých křídel střásal rosy chlad(J5m)
ač oko sotva že tě v prostém hávu(J5f)
od půdy orné mohlo rozeznat(J5m)
leč náhle perutí jsi zatřepetal(J5f)
a povznesenou hlavu níže shýb(J5m)
a s hlasnou písní do oblak jsi vzlétal(J5f)
jak Apollinův šíp(J3m)
Výš oráčovi spěl jsi pro potěchu(J5f)
by věděl snad kam oči obracet(J5m)
ty rodné země okřídlený vzdechu(J5f)
tam v nebes jasnou báň v ten lepší svět(J5m)
i já jsem pohnut za tebou se díval(J5f)
a soucitnou tě duší sledoval(J5m)
chtěl vystihnout jsem co jsi snil a zpíval(J5f)
zda jásot as či žal(J3m)
To písně byly jenom z málo zvuků(J5f)
leč luzná vroucnost tkvěla v každé z nich(J5m)
že bezvolně jsem k srdci tisknul ruku(J5f)
a zanícenou duší k tobě tíh(J5m)
tak ovil jsi mě sítí svého pění(J5f)
že zlatým v ráz byl mého žití mrak(J5m)
déšť byl to perlového šveholení(J5f)
jímž náhle zvlh mi zrak(J3m)
Svou hlavu stále ukláněje k zemi(J5f)
jak živý zvonek v blankytu jsi tkvěl(J5m)
mně zdálo se že v touze perutěmi(J5f)
tu drahou půdu obejmout jsi spěl(J5m)
kdes zrodil se a kam až přijde chvíle(J5f)
zas vrátíš se bys přešel v její prach(J5m)
jejž jarních vánků laškující píle(J5f)
roznese po nivách(J3m)
Zřel za tebou jsem v azurové světy(J5f)
až náhlý připomněl mi srdce ruch(J5m)
že jsme se ondy před tisíci lety(J5f)
již někde potkávali s druhem druh(J5m)
že k slunci létali jsme skrze mraky(J5f)
že stejný byl náš jásot i náš kvil(J5m)
že z rodné země brázd jsem vzletl taky(J5f)
že skřivánkem jsem byl(J3m)
Že když v ty brázdy otců krev se lila(J5f)
i já se s tebou v žalném stesku vznes(J5m)
bych na tu láj jež vlast nám porobila(J5f)
šel s pláčem žalovat až do nebes(J5m)
a po snů vlnách upomínek mořem(J5f)
vždy za tebou můj smutně kráčí duch(J5m)
a přeje si by křik náš sytý hořem(J5f)
již věčný slyšel Bůh(J3m)
A přeje si by jako žití tvoje(J5f)
mé bylo též i nežádám si víc(J5m)
než abych nadšen vzletl z útrap roje(J5f)
výš v klidný blankyt slunci světlu vstříc(J5m)
jak ty vlast drahou toužím obejmouti(J5f)
svých písní perutí jak ty k ní lnout(J5m)
a v její brázdy po skončené pouti(J5f)
usmířen zapadnout(J3m)