Vzdech.

Josef Baše

Vzdech.
Vyvracel víry dogmata rozumem kaleným. Dopsal. I sedí zadumán, se srdcem zemdleným. Je noc, je ticho. Měsíce záře se rozlila po stěnách, koutech světnice – – tam stará postilla; 43 maně se ruka vztáhla k ní, maně ji otvírá: tu písmo, rukou matčinou, v oči se upírá... Na listy hledí sežloutlé, vybledlých do řádků: jako by slyšel poznovu snů děckých pohádku. A srdcem touha zachvěla, oči se zrosily: „Ó kéž bych posud na klínu vám říkal z postilly.“ 44

Kniha Siluety (1883)
Autor Josef Baše