Vzdech.

Josef Baše

Vyvracel víry dogmata rozumem kaleným. Dopsal. I sedí zadumán, se srdcem zemdleným. Je noc, je ticho. Měsíce záře se rozlila po stěnách, koutech světnice – – tam stará postilla; maně se ruka vztáhla k ní, maně ji otvírá: tu písmo, rukou matčinou, v oči se upírá... Na listy hledí sežloutlé, vybledlých do řádků: jako by slyšel poznovu snů děckých pohádku. A srdcem touha zachvěla, oči se zrosily: „Ó kéž bych posud na klínu vám říkal z postilly.“

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

409. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Návštěva z hrobu. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. MLADÁ MATKA. (Emanuel z Čenkova)
  3. NEMOCNÉ DÍTKO. (Václav Jaromír Picek)
  4. III. Poduškou byl mně zármutek (Vítězslav Hálek)
  5. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  6. NAD KOLÉBKOU. (Karel Vojtěch Prokop)
  7. ANDĚL. (Josef Václav Sládek)
  8. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  9. Na sbořeništi. (Matěj Anastazia Šimáček)
  10. BALLADA O BÍLÉ PANÍ. (Antonín Klášterský)