234. Zle hynul jsem a v hrob jsem toužil jíti,

Adolf Heyduk

Zle hynul jsem a v hrob jsem toužil jíti, leč z černých nocí očí ženiných zas zázračné mi vzešlo slunce žití.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1643. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rád mám mrtvá těla. (František Sís)
  2. Tichá bolest. (Otokar Březina)
  3. DO ČERNÝCH MRAČEN... (Růžena Jesenská)
  4. L’ENFANT PERDU. (Vladimír Houdek)
  5. POHYB NĚMÝCH ÚST. (Otokar Březina)
  6. TVÁŘÍ V TVÁŘ (Josef Holý)
  7. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  8. INTIMNÍ DRAMA. (Karel Toman)
  9. ZEMĚ. (Otakar Theer)
  10. Kde jsi, Ženo – (František Sís)