ZEMĚ.

Otakar Theer

Sta věků kypím, rostu, uvádám, znovu zraji, umírám, zas se vzbouzím, v smrti i životu stejná: den když se zlatem směje, noc když krev černou cedí, z plodností svatých boků storuký, o stu smyslů tryská mi, dere se chaos. Rodím. A v stejnou chvíli tisíce kopu hrobů, spita jsem prvním „pít chci!“ spita jsem sledním „žel! žel!“ Šíleně voním, zvoním, zvoním a voním, leč komu? Na moje ňadra ruku maličký klade člověk, sopečný tepot srdce pomalým slouchá uchem, v divokou propast očí mázdřitým zrakem se dívá. Stvořenou v lože bohů k svému mne tiskne klínu. Polibky jeho zpurně přijímám – není jiných, v rovníkové mé tělo mrazivé jeho mužství vstupuje. Běda však jemu! Co chtělo láskou býti, v divý se mění zápas, polibkem dusím žhavým tenoučké jeho nervy, v jiný svůj život hrozím včarovat jeho život. Manželi bledých lící, běda ti, běda mně, běda!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

590. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Modlitba večerní. (Otokar Březina)
  2. Píseň o smrti. (František Taufer)
  3. Tichá bolest. (Otokar Březina)
  4. TVÁŘÍ V TVÁŘ (Josef Holý)
  5. Rád mám mrtvá těla. (František Sís)
  6. ŽEBRÁKOVA ZEMĚ. (František Taufer)
  7. SMUTNÉ PÍSNĚ. (Zikmund Winter)
  8. Po černém pohřbu. ( K. Egor)
  9. BÁSNÍKOVY HOUSLE. (Antonín Sova)
  10. Trut (Rudolf Medek)