Píseň o smrti.

František Taufer

Noc... Sen... Hra krve divoká. V tajemném rozechvění zpívají hvězdy s vysoka o slávě narození a smrti. Snad umru, než se rozední. A kdo se z mojí smrti zrodí? Chtěl bych umřít až k poledni, když básníci se k slunci modlit chodí, tak zticha. A ke slunci bych zaletěl, nesený jejich modlitbami. Letěl bych, třásl bych se, chvěl nad propastnými končinami jak hvězda. Úsměvy života sen smrti znova vrátí. Smrt, zrození nových jistota. Šťasten, kdo může umírati, když je čas.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1260. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZEMĚ MILOSTNÁ. (František Taufer)
  2. AVE, ANIMA (Otokar Fischer)
  3. ZEMĚ. (Otakar Theer)
  4. Modlitba večerní. (Otokar Březina)
  5. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  6. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  7. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  8. PÍSNĚ Z CIZÍCH KRAJŮ. (Ludvík Lošťák)
  9. VTĚLENÍ (Jan Opolský)
  10. Němé setkání. (Otokar Březina)