Píseň o smrti.

František Taufer

Píseň o smrti.
Noc... Sen... Hra krve divoká. V tajemném rozechvění zpívají hvězdy s vysoka o slávě narození a smrti. Snad umruumru, než se rozední. A kdo se z mojí smrti zrodí? Chtěl bych umřít až k poledni, když básníci se k slunci modlit chodí, tak zticha. A ke slunci bych zaletěl, nesený jejich modlitbami. Letěl bych, třásl bych sese, chvěl nad propastnými končinami jak hvězda. Úsměvy života sen smrti znova vrátí. Smrt, zrození nových jistota. Šťasten, kdo může umírati, když je čas. 28
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.