Půlnoční.

František Taufer

Půlnoční.
Svit lampy dohořívající padá v sinavé tváře unaveného, jenž, chovaje v svém srdci touhy hada, v prchavých chvílích nejistoty bádá o smyslu štěstí v žití nepoznaného. Čistého jitra přelud zářivý a sladký mu se snem mizí v nočních tmách. Každý krok poznání ho vede zpátky v tápání, v nejistoty, zmatky, a k propastem ho nese křídel pyšný vzmach. Vteřiny letí překotně... A láska se v ložnicích již rozezpívala. Ze šťávy země rostoucí, však nebes kráska, ač tisícerá její podoba a maska, bdícímu o samotě svůdně nezakývala. A písní sotva slyšenou, tak jemně hranou na strunách paprsků, se chvěje noční vzduch. A člověk, umdlen dary života a každou jeho ranou, po stupních mdloby jde a podvědomí branou v kraje, kde hmota hovoří, když dávno mlčí bůh. 31 A znova vždy chce plouti života řeky na peřeje: žít’ ve kráse a umřít’ ve kráse! Když zase, znechucený, smrti blížení si přeje, tu touha života ho tím víc hřeje, a v přání konce táže se, zda zítřku dočká se. Skolébán únavou a písní temnot, člověk usne, pták z hnízda vyhnaný a se zlomenou perutí. V snů atmosféře vyděšené, horečné a dusné, mátohy zákeřnické, laškovné a luzné, mu dají málo blaha zapomenutí. 32
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.