A přece sladký optimist.

František Taufer

A přece sladký optimist.
Zde blesk nás krásou omámí a v dálce vraždí stáda. Co mraků hra jest nad námi? Divokých větrů váda. K laskání ruku vztáhneme, a gesto naše zraní. Nad studánky se nahneme: stín vlastní pít nám brání. Jdem’ s láskou k sborům bratrským, a pozdraví nás střely. Pod sladkým křídlem andělským stíny se rozprostřely. A nade srázy propastné nás zavede vždy láska. Umlknou šepty milostné, a zbývá lživá maska. A srdce silná svadají v bídě, a zlatem měknou. Dvě zla si ruce podají a dobra dvě se střetnou. 58 A přece sladký optimist po ranách všech v nás žije. Kdo včera zoufal, dnes je jist: krev čerstvá staré rány smyje. 59