Je ticho před bouří.

František Taufer

Je ticho před bouří.
Zazpíval vítr, v dálce slabě zahřmělo, vzpomínkou tesknou zachvěla se země, i já se zachvěl, srdce mé se zachvělo, a večer dávný znova ožil ve mně. To večer byl, jak často nebývá: svá křídla dobrotivá prostřel nad námi, a píseň šťastná zazněla a přece truchlivá, když rozložil se, tichý, mezi horami. Žal touhy neukojené se třás’ mi ve hlase, neb s krásou večera to závodily tvého těla vděky, a s lučin skosených k nám vůně sena táhla se, a vzdechy z lesa spícího a šepotání z řeky. Kouzelná pásma nitek stříbrných si luna snovala nad tichem večerního bludiště, nad hrůzou oběžnice kleté.. Tehdy mi silná vůně žití vystupovala z kalichu tvojích rtův, o ženo, marný květe! Jsi marný, květe, jako vše, co v mlhy jde a zapadá, však ze všech květů země nejvíce jsi sladký. Snem muže jde jak věčná záhada tvé zjevení, dar krve hořící a v tichu výkřik krátký. 37 Však ruce v roztoužení marně hledají tě v kraji neznámém, kde pozvolna se stmívá. Je ticho před bouří: večerní stíny odpovědi nedají, když poutník zavolá k nim slova kormutlivá. Sen, marný jako ty, v dál’ mizí černavou, a země pustá pod nohama k pláči srdce nutí. A mraky soucitné, jež se mi šinou nad hlavou, se rozplakaly se mnou v jednom vzpomenutí. 38
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.