Na břehu černé strouhy.

František Taufer

Na břehu černé strouhy.
Jak svůdné oči žárem novým zas’ by hovořily, tak planou na bažinách bludné majáky. Je v této noci dobře srdci, láskou nehoří-Ii k vzdálené ženě, oknu ozářenému a luně za mraky. Posílám pozdrav po vlnách černé strouhy i s mrtvou nadějí svou do dálek. Na břehu sedím, uspávám své touhy, do duše volám sen, jed slabý, slabý lék. Šept stromů ke mně nemluví. A bludná světla jen pro svou rozkoš sem i tam si létla, jich tance čarovné se pro mé oči nerozhořely. A černé vlny pádí bez únavy. Chtěl bych si ochladit’ v nich horkost hlavy a otázat’ se jich, zda utopenci krásně umřeli. 29
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.