Odříkání.

František Taufer

Odříkání.
Dnes ještě ani jednu krůpěj rosy ke rtu, snad zítra až, snad pozejtří, snad za rok, až slabí budem ke hříchu i k žertu, až při zemi se skrčí každý oprávněný nárok, až touhy, marně tlukoucí, se unaví a půjdou k čertu! V aleji mechové své oči ostražitě zastíníme mrakem před svůdnou krásou stromů, podrostu a trávy. S poletujícím motýlem, se zpívajícím ptákem své srdce nerozdělíme, nezvednem v zanícení hlavy za meteorem zářivým, jenž mizí v letu křivolakém. Květ prudce zavoní, my zaleknem se vůně jeho, plod zlatý v slunci uzraje a my jen plaše, s bázní pohladíme ho očima jak obraz ráje zapovězeného. Z palouků rozkvetlých nám píseň lásky zazní, však my v ni neuvěříme ni v tlukot srdce svého. A věčně žízniví nad potoky a studánkami svůj obraz letmo zachytnem, však horké dlaně pro doušek chtivě neponoříme. Se svými myšlenkami, žárliví a nedůvěřiví vždy, půjdem zadumaně zrádně se stáčejícími a osamocenými pěšinkami. 43 Studánka křišťálová, panna studená a bledá, ni slovem nedoprovodí však naše odříkání. My sami pozdě poznáme, že poutník zbytečně si sedá k dovádivé hře s paprsky, když slunce už se sklání a sklouzá po nebeských polích, jež jsou schmuřená a šedá. 44
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.