Kdos kráčel po řekách.

František Taufer

Kdos kráčel po řekách.
Hned časně z rána veliký pták sivý svá křídla rozložil pod únorovým nebem. Nebyl to pták, byl den to morosný a málo živý, den hovořící sotva slyšitelně praskajícím ledem. Hra větru šalebná o smrti zimy vyprávěla, však skřehlé stromy ještě nevěřily tomu. Jakási mdloba neznámá se duše zmocnila a těla a nikdo nevyšel dnes roztouženě z domu. Hned časně z rána bylo nějak vážně v kraji. Nad čí to hrob se stromy nakláněly? Tvář k oknu přitisk’ jsem a slyšel jsemjsem, jak hrají divoké větry v lesích širokých, jež tměly se a tměly. Kdos kráčel po řekách, že ledy zapraskaly. Byli to možná první vyzvědači jara, jdoucí se podívat, zda novou kolébku mu uchystaly lesy, z nichž vystupuje ranní, šedá pára. 27
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.