Ironické sloky.

František Taufer

Ironické sloky.
Do zahrad vítr studený svál listy poslední se stromů mechem porostlých... Kraj zvolna umírá. Než půjdeš spáti, srdce, k slunci pohledni, jak každým krokem sesláblejší k západu se ubírá. A rychle jeho pocel pij (on, kterak dobrý je!), než tichá milenka a nikdy neunavená, noc dlouhá, těžkým závojem tě přikryje, než shasne červánků láva plamenná. Pohleď: sen horký s babím letem odletěl k svým bratřím divokým do krajů tropických. Je tichý háj, kde hymnus pyšný zněl v tikotu hnízd, v ševelu křídel mladických. Má svůdnost hurisky a sílu obrovu noc, která číhá na všech stranách za večera stinného. Podvedla slunce, zabila. Na jeho sedí na rovu. Zlekané srdce, neprchej! Jí neujde nic živého! A dobře uděláš, své vzdory rázem zlomíš-li a poddáš-li se té, jež milostnou je a vražedně tak opojnou. O hvězdách nedumej, proč, jiskřivé dnes nevyšly. Běž spáti odevzdaně s nějakou myšlenkou pokojnou! 22
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.