Nemoci, paní zlá.

František Taufer

Nemoci, paní zlá.
Nemoci, paní zlá, když odešla’s, zůstaly dvéře otevřené! A já se zachvěl rozkoší jak klas, když vzduchu jitřní proud se přes něj žene. Vočkovala’s mi, paní, horkost do mých žil a na rty vdechla’s vůni hořkých jader. A tebou rozpálen jsem zatoužil po teple milenčiných ňader. Ku hvězdám zaletala píseň srdce mého lyr, však slyšela ji jenom chladná moje cella. Var krve dala’s mi a zmatených snů vír a když jsi v dálku šla, má milenka se ještě nevracela. Přijde a na hlavu mi zticha ruku položí a políbení vtiskne na rty rozžhavené? Či smrt mne stihne, mdlobou spoutaného na loži? Pro koho nechala jsi, paní, dvéře otevřené? 19