Slib slibů, darů dar.

František Taufer

Slib slibů, darů dar.
Den uvadl. A vítr hraje ve větvích stromů chmurné báje o slávě mrtvých krás. Tvé oči, které v dálce planou, nenajdou tvář mou uplakanou až navrátí se zas. Ač vůně v kraj se neusmály a neobměkla tvrdost skály pod prosbou kročejí, snad z mátoh večera se zvedne zjev milované ženy jedné a svitne nadějí. Den uvadl a tiše čeká tma zákeřnická na člověka v záhybech aleje. A v kouzlech, rukou moci tkaných, na místech kdysi milovaných všechno dnes hrozné je. 51 Hvězdy sem k míru nepokynou: nad zemí neklidnou se šinou lákavé klamy par. Však v písni noci věčně tklivé jdeš ke mně ty, vzkaz krásy živé, slib slibů, darů dar. 52