Angelus descendit.

František Taufer

Angelus descendit.
Veliká Noc... A chrámův okna světlá mne lákají a opíjí mne vůně květinová. Jsem hostem na stráni, jež jarem rozekvetla. Vítr mi chvílemi sem nese jásající slova: angelus descendit. Ale mně tušení káže nevěřit tomuto jaru, ani té slastné písni zmrtvých vstání. Mně zmizel sen o jednom šťastném páru, jak věřit mohu, že pro lidstva lkání angelus descendit? Není-li angelus vysvobození jenom dýmem omamujícím mozek člověka a srdce, duši, pak bude v nitru mém i v nitru jiném. Jest marné čekati ho s nebe. Mou krví buší angelus, tož láska. Jen ve mně, v tobě, v odvaze síly, v každém tvoru angelus dříme či roste, křídla k letu nutí. Čekat ho s nebe, marnost. Ta víra nepozvedne horu, ni kámen. Hleďte: ve mně, ve vás neustálé hnutí, anděl velké touhy. 41 Však často v sebe samy opustí nás víra a nedůvěra vzroste ku vlastnímu dílu, a anděl odvahy v nás zmírá. Šťasten, kdo z ohně pochyb, v křídlech novou sílu, vyjde zas jak foenix. Nelze, by stačila naděje v štěstí kolektivní, ve štěstí utopických reformatorův a snílků, dokud já, ty, onen a každý nepřítel a bližní pro sebe sama šeptnout nemůže si v jásot ptačích trylkůtrylků, angelus je ve mně! 42
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.