Květná neděle.

František Taufer

Květná neděle.
Sem až nedoletí z města zvonů hlas. Potichu zde oslavujem’ jarní svátek stromů, trochu jinak, než-li zbožnost mass, Ihoucí zbožnost v tísni božích domů, naučené modlitby šept bez ducha a žáru. Tiše stojí stromy. Nejbídnější z nich, který ohnut při zemi se plazí, jako člověk bídný není... I já stojím tich, a užaslý v svitu, jejž sem slunce hází, pokažený přírody syn, nervosní a bledý. Ve sklenníku morálky a v bídě škol, kde shora dolů tlak, mezi stádem ulekaným pro vlast pěstovaný, pro vladařů bojiště jsem uzrál, ochočený pták. Život nevzkvetl mi růžemi... A jsem-li bičovaný, nemám, komu důvěřivě mohl bych si stýskat. Od lidí jsem ke stromům šel. Mají svátek dnes: v břízách, bucích, olších, habrech svátek nové mízy, v slunci chvěje se a zpívá, žije volný les. A já musím myslet’ na město, jež v daleku mi mizí, a na smečku člověčí, jež bloudí za vidinou. 39 Svátek ratolestí... Kdy pak slavný vjezd slavit’ bude plný život, radost z práce, krása, do nečistých ulic hodujících měst? Dneska lhou tam zbožnost. A zde skřivan jásá nade mnou a nad zemí, jež slibuje mu zrní. 40
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.