Mír.

Adolf Heyduk

Mír.
V černém slunci krásných očí zkvétal kdys mých ňader luh, písně byly plny rosy; jaký zvuk to byl a ruch! Ve dne život prokvétaly, v noci prokvétaly sen, a kdo přišli, kytku měli, ať byl ten a nebo ten. Leč těch květů povždy méně; bílé zimy siná zář ojíní luh ňader každý! Mužně tedy zřím jí v tvář. Ať mi zlíbá zpěvná ústa, ať mi stiskne zvučnou hruď! – Proč se vzpíráš, vzletná duše? Nekřič, srdce, tiše buď! 21 Co tě rve a co tě tíží, vzlétne k nebi jako pýr... Což nad věčnou stesku píseň není věčný mír a smír? 22

Kniha Rosa a jíní (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 15) (1899)
Autor Adolf Heyduk