Mír.

Adolf Heyduk

V černém slunci krásných očí zkvétal kdys mých ňader luh, písně byly plny rosy; jaký zvuk to byl a ruch! Ve dne život prokvétaly, v noci prokvétaly sen, a kdo přišli, kytku měli, ať byl ten a nebo ten. Leč těch květů povždy méně; bílé zimy siná zář ojíní luh ňader každý! Mužně tedy zřím jí v tvář. Ať mi zlíbá zpěvná ústa, ať mi stiskne zvučnou hruď! – Proč se vzpíráš, vzletná duše? Nekřič, srdce, tiše buď! Co tě rve a co tě tíží, vzlétne k nebi jako pýr... Což nad věčnou stesku píseň není věčný mír a smír?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

782. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stíny a paprsky. (Adolf Heyduk)
  2. V zamyšlení. (Adolf Heyduk)
  3. Kouzelnice. (Adolf Heyduk)
  4. Prosba nemocného. (Alois Škampa)
  5. Píseň. (Jan Červenka)
  6. V rozvalinách. (Adolf Heyduk)
  7. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  8. PROSLOV. (Adolf Heyduk)
  9. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  10. Unylá. (Adolf Heyduk)