Prosba nemocného.

Alois Škampa

Slunko teple hřeje bledou moji líc, však má hruď se chvěje, a já bez naděje zírám jemu vstříc. Ohně dravá muka pálí na mých rtech, v prsou život puká – žádná již tam ruka nenavrátí dech. Venku se již budí jaro, plno vnad, a zde v choré hrudi leká mě a studí nevýslovný chlad. Venku plno krásy, všady zpěv i ples – a zde smrť mi hlásí, že již není spásy, a že shasnu dnes... Nuže, než se schýlí poslední můj den, na malou jen chvíli přej mi, bože, síly – toužím vyjít ven! Ven, kde radost sídlí, na ten jasný vzduch, by mé oči shlídly, jak tam třepá křídly skřivánek, můj druh! Nechať před svým skonem, jenž už nedalek, v zahrad šumu vonném napiju se honem dechu fialek! Nechať ještě jednou okřeje mi hled, a mou duši bědnou jarní větry zvednou na poslední let...

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

578. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  2. Vrchol jara. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. Zhynulá. (Eliška Krásnohorská)
  6. Mír. (Adolf Heyduk)
  7. Emilii. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Špaček. (Adolf Heyduk)
  10. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)